EAV- ELEKTROAKUPUNKTURA PODLE DR. VOLLA - PODROBNÉ INFORMACE

Elektroakupunkturu podle dr. Volla (čti Fola) již několik let používám ve své praxi jako hlavní diagnostickou metodu pro určování přírodních postupů ovlivnění zdravotního stavu. Tato citlivá metoda nabízí další úhel pohledu na potíže pacienta, jejich příčinu i léčbu. Během relativně krátké doby získáme pomocí EAV informace o celém organizmu, o jeho fungování a poruchách. V EAV došlo ke spojení dvou biologických způsobů léčby, a to akupunktury a homeopatie. Před vyšetřením EAV je nutno pacienta vyšetřit podle klasických medicínských pravidel, prostudovat jeho zdravotnickou dokumentaci, seznámit se s dosavadní léčbou. Pokud je to nutné, doplním další laboratorní, zobrazovací či odborná vyšetření k získání uceleného pohledu na onemocnění pacienta. EAV bych zařadil v celém systému medicínských vyšetřovacích metod mezi pomocné metody, lze ji přirovnat např. k ultrazvuku.

Ordinaci biologické celostní medicíny většinou vyhledávají pacienti s chronickými potížemi, kteří byli již podrobně vyšetřeni a léčeni na jiných pracovištích. Jejich léčba však nevedla k uspokojivému efektu, potíže se jim vracejí a často má léčba i vedlejší nepříznivé účinky. Tito lidé pak hledají jiný způsob přístupu k jejich zdravotním potížím. Vraťme se k EAV.

Objevitelem metody je německý praktický lékař dr. Reinhold Voll. V 50.letech 20.století se zajímal o akupunkturu a o elektrické vlastnosti akupunkturních bodů. Dr. Voll vycházel z klasické čínské akupunktury a při proměřování akupunkturních bodů objevil navíc dalších 8 drah, které systém klasické akupunktury doplnily z pohledu západní medicíny. Ukázalo se, že akupunkturní body jsou spojeny s funkcí vnitřních orgánů a systémů a jejich částí. V těchto akupunkturních bodech jsou měřitelné změny elektrického potenciálu a dr. Voll zjistil, kdy dochází k těmto změnám. Všechny klasické párové akupunkturní dráhy začínají nebo končí na prstech rukou nebo nohou a rovněž tento průběh mají i nově objevené dráhy dr. Vollem. Mnozí již slyšeli o akupunkturních drahách žaludku, tlustého střeva, ledvin, srdce. Vollovy dráhy se pak nazývají např. dráha lymfatická, nervové degenerace, alergie, kloubní degenerace, tukové degenerace atd. Pro ilustraci představím část dráhy lymfatické (dráha mízní tkáně) — nejdůležitějšího objevu Dr. Volla.

Od nehtu palce ruky jdou za sebou směrem k zápěstí body: patrové mandle, mízního odtoku z ucha, kontrolní bod celé dráhy, bod mízní tkáně Eustachovy trubice, body zubů horní a dolní čelisti, bod mízního odtoku z očnice, bod vedlejších nosních dutin. Pomocí EAV dokážeme zjistit poruchy už v první fázi vzniku nemoci, kdy změny probíhají teprve na úrovni změn elektrických vlastností buněk a kdy se ještě neprojeví navenek ani v laboratorních nálezech. Naopak po ústupu nemoci a normalizaci laboratorních nálezů ještě často EAV nalézá patologické hodnoty při měření, které signalizuje, že původně poškozený orgán ještě stále není v pořádku a je nutná pokračující terapie.

 

Normální a patologické hodnoty EAV

Sondou měřícího přístroje měříme určitou hodnotu vyjádřenou v dílcích stupnice, přičemž normální hodnoty jsou v rozmezí od 50 do 65 dílků. Hodnota pod 50 dílků vypovídá o degeneraci tkáně či orgánu náležejícím měřenému bodu. Hodnota nad 65 naopak znamená probíhající zánět či zátěž tkáně nebo orgánu škodlivými látkami. Nebezpečnější jsou hodnoty degenerativní, hodnoty kolem 30 pak již odpovídají pokročilým stádiím rakoviny nebo např. roztroušené sklerózy. Medikamentózní test — testování léků

Náhoda pomohla Dr. Vollovi k dalšímu zásadnímu objevu. Všiml si, že lék, který náhodou držel pacient v ruce, významně ovlivnil měřené hodnoty bodu. Zařazením určité látky do měřícího okruhu dochází k zhoršení již nenormální hodnoty nebo naopak k vrácení ručičky měřícího přístroje do rozmezí normálu. Pokud látka hodnotu normalizuje, působí ve smyslu léčebném nebo to prokazuje její účast na zatížení organismu např. těžkými kovy, jedy plísní, bakterií, insekticidy atd. Základem tohoto testu je poznatek, že každá částice se projevuje i vlněním, tedy i medikamenty i homeopatika se mohou projevovat elektromagnetickým vlněním. Vlnění medikamentů se pak dostane do interakce s vlněním příslušného orgánu či tkáně — tento jev nazýváme také rezonancí a proto se medikamentózní test označuje také jako rezonanční test. Tato pracovní hypotéza nebyla však dosud známými vědeckými metodami prokázána. Existence rezonančního jevu je podporována evidentně dobrými léčebnými výsledky v praxi. Pomocí EAV tedy stanovíme nejen diagnózu, ale jsme schopni určit i který lék bude dobře působit a který ne, nebo který by dokonce situaci zhoršil. To se týká nejen léků biologických, ale i klasických, u nichž se dají zhodnotit jejich léčebné a naopak nepříznivé vlivy na jednotlivé orgány a tkáně. Pak jsme schopni i zredukovat počet užívaných léků na nezbytné množství. Dokonce jsme schopni nalézt i správnou dávku určitého léku (sám určuji například účinnost dávku hormonu štítné žlázy s přesností na čtvrt tablety).

 

Co měřením zjistíme?

Výsledkem měření mnoha desítek až stovek bodů pacienta je stanovení poškození tkání a orgánů s rozlišením, zda jde o zánět nebo degeneraci, stanovení zatížení organismu různými toxiny vnějšími i vnitřními (např. amalgámem ze zubních plomb, toxiny bakterií, plísní, přítomnost virů), stanovení alergenů a na závěr určení vhodných léků, převážně homeopatických, fytoterapeutických, informačních (o informačních lécích si povíme v některém z příštích čísel).

 

Hlavní oblasti použití EAV

  • chronické zánětlivé stavy (opakující se infekty — školkové děti, chronické záněty horních a dolních dýchacích cest, chronické a opakující se gynekologické a urologické záněty, zánětlivá onemocnění zažívacího traktu)
  • chronický únavový syndrom
  • chronická borelióza
  • chronické virózy
  • poruchy imunity
  • chronická infekční ložiska (až 80% zánětlivých ložisek je v hlavě)
  • alergie — potravinové, senná rýma, astma, atopický ekzém, kopřivka
  • slizniční dysbióza, tj. přemnožení nežádoucích mikrobů na sliznicích

Jedním z největších objevů dr. Volla bylo zjištění, že velký význam mají chronická infekční ložiska. Nejvíce jich bylo nalezeno v hlavě, především v zubních tkáních, mandlích, a nosních dutinách. Ze všech chronických ložisek je jich až 80% v hlavě.

Na příkladu chronického zánětu mandlí a dutin naznačím, jak uvažuje celostně myslící lékař. Již z akupunktury a v její rozvinuté formě v elektroakupuntuře podle Dr.Volla jsou známy vztahy mezi orgány v těle, které si školní medicína nechce většinou připustit, a proto se tak často setkáváme s recidivujícími záněty mandlí a dutin. Existuje známý vztah patrových mandlí k orgánům a akupunkturním drahám jater a žlučníku, proto se u chronického zánětu mandlí vždy zaměřím na možné postižení žlučníku a jater (ale také naopak!) a léčba pak probíhá současně. Čelistní dutiny patří k okruhu žaludku — slinivky. U každého chronického zánětu čelistních dutin pátrám po chronickém zánětu žaludeční sliznice a duodena. Čelní dutiny zase náležejí k okruhu ledviny a močového měchýře a jejich chronický zánět spolupůsobí při recidivujících zánětech v této oblasti. Lze říci, že bez vyřešení těchto chronických ložisek, která působí i na vzdálené orgány, se nám nepodaří trvale zvládnout chronické potíže výše jmenovaných orgánů.

 

Alergie a EAV

Vysoce citlivá a jemná metoda EAV přináší poznatek, že alergie jsou jedním z nějčastějších problémů civilizovaných zemí a že stojí za potížemi, se kterými bychom je donedávna nespojovali. Alergie budou v 21.století patřit k nejzávažnějším a také nejčastějším onemocněním ve vyspělých zemích. Dnes snad každé druhé dítě trpí nějakou formou alergie. Se stoupajícícm věkem tento počet alergiků klesá, a to proto, že dnešní starší lidé alergiemi během svého dětství a mládí zdaleka tak často netrpěli. V poslední době se díky Vollovu elektroakupunkturnímu měření orientujeme na čtyři základní skupiny alergií podle příčiny jejich vzniku. Největší zásluhu na nynějším celostním přístupu k alergiím má bezesporu MUDr. Josef Jonáš, náš přední odborník v oblasti přírodní medicíny.

Jaké jsou tedy tyto čtyři skupiny alergií?

  1. Zevní alergie — řadíme sem alergie na látky zevního prostředí, především biologického původu — pyl, roztoči, venkovní plísně, mikrobiální původci, prach atd.
  2. Potravinové alergie — právě EAV jasně ukázala na ohromnou důležitost potravinových alergií. Jemná metoda EAV zjistí nepříznivé důsledky alergie na některé potraviny velmi přesně, rychle, levně. Potravinové alergeny se dostávají do těla ze střev. Nejčastější alergií je alergie nebo nesnášenlivost bílkoviny kravského mléka. Je to dáno tím, že je to obvykle první cizorodá bílkovina, se kterou se setká nevyvinutá střevní sliznice kojence a která ji poškodí, takže sliznicí pak do krve pronikají látky, jež by se jinak do těla nedostaly. Pšeničný lepek (méně i lepek ostatních obilovin) jako příčinu alergie či možná správněji intolerance nalézáme naštěstí v menším počtu případů, ale zato tato porucha je podle mých zkušeností hlubší, skrytější a její zvládnutí trvá obvykle podstatně déle než u intolerancí bílkovin kravského mléka či slepičích vajec, které také patří mezi známý alergen. Při zjištování základních potravinových alergenů se zcela spoléhám pouze na metodu EAV. Laboratorní nálezy jen občas odpovídají nálezům EAV. Kožní test sice může být pozitivní, ale to ještě neznamená, že potravina musí nutně po vstupu do zažívacího traktu vyvolat alergickou reakci. Naopak se uvádí až 60% falešně pozitivních výsledků kožních testů. Prakticky se vůbec nezajímám o alergologické testování trav, prachu, pylu, peří, zvířecích chlupů a podobně. Považuji to za téměř zbytečné a zavádějící od skutečné příčiny potíží. Tyto — podle dnes již pevného názoru celostně uvažujících lékařů — sekundární alergie vždy stojí na alergickém terénu a velmi často na alergii na složky našich základních potravin. EAV však dokáže odhalit i tyto alergie, pacient by si měl své alergeny v určitém množství přinést sebou. Existují však homeopatické testovací ampule na veškeré známé zevní alergeny.
  3. Alergie na vlastní mikroorganizmy. Tyto alergie nabývají stále větší význam a také jsme schopni pomocí EAV jich stále více rozlišit a vidět je za různými zdravotními potížemi, se kterými bychom je donedávna vůbec nespojovali. V lidském těle žije přes 400 druhů mikroorganizmů a nejvíce právě ve střevech. Za normálních poměrů žijí v celém tlustém střevu a na konci tenkého střeva. V horních částech trávicího traktu — žaludku, dvanáctníku a převážné části tenkého střeva — se mikroby normálně téměř nevyskytují. Při poškození střevní stěny dochází k její zvýšené prostupnosti a některé z mikrobů se dostanou mimo střevo, a to krevními nebo lymfatickými (mízními) cestami. Ze střeva pronikají mikroorganizmy do dalších orgánů, kde je běžně nenalézáme, například do plic, močových, pohlavních a také i vzdáleně do mízních oblastí hlavy — nosních dutin, mandlí. Zde pak vyvolají alergickou odpověď, což znamená zánět sliznic. Léčba antibiotiky v těchto případech spíše roztočí u mnoha lidí bludný kruh opakujících se infektů, až se tyto záněty stanou chronickými a velmi obtížně léčitelnými.
  4. Autoalergie. Tento pracovní název pro autoimunitní reakce těla proti sobě samému s projevy alergie na EAV razí také MUDr. Josef Jonáš. Do tkání poškozených usazujícími se jedy a škodlivinami se rády zabydlují také mikroby, které by v jnak zdravých tkáních nemohly žít. Tělo pak začne takto postižené tkáně rozlišovat jako tělu cizí a začne proti této tkáni bojovat normálními imunitními prostředky. Přitom se vytvářejí protilátky, které vznikají i v procesu alergie. Takže odtud název autoalergie. V klasické medicíně známe již řadu takzvaných autoimunitních či autoagresivních onemocnění, vznikajících obrannou reakcí imunutního systému proti vlastní tkáni (nejznámější jsou sklerodermie, Crohnova choroba, roztroušená skleróza atd.). O všech nemocech, jejichž příčiny dnešní medicína nedokáže uspokojivě vysvětlit se vždy uvažuje nebo v minulosti uvažovalo jako o autoimutních onemocněních.

 

Prevence a léčba pylových alergií biologickými postupy

Prevenci provádím zejména s požitím homeopatických přípravků z pylů trav a stromů, které se musejí začít užívat nejméně dva měsíce před obvyklým začátkem alergických potíží pacienta. Je to podobné užívání vakcín, ale délka preventivního užívání je maximálně dva měsíce, vakcíny se musejí užívat podstatně déle. Přípravky se nazývají Pollens a je nutno je užívat ve stoupajících potencích denně. Zahájíme potencí 5CH, pokračujeme 9, 15 a nakonec 30CH. Pokud se objeví se alergické potíže, především alergické nosní a oční příznaky, či dušnost, můžeme, mimo antihistaminik, použít i homeopatika. Homeopatické přípravky Histaminum nebo Poumon histamine mají podobné vlastnosti jako klasická antihistaminika. Podle pravidel homeopatické léčby pak na nosní příznaky s tekoucí vodnatou rýmou, kýcháním, svěděním v nose a v očích používáme přípravek Allium cepa, což je lék připravený z cibule. Při krájení cibule nám také slzí oči, máme vodnatou rýmu a kýcháme. Na svědění patra použijeme přípravek Sabadilla, na oční příznaky Euphrasia (světlík lékařský). Homeopatické léky jsou převážně v granulích, obvyká dávka je 3-5 granulí několikrát denně. Při velmi akutních příznacích lze dávkovat po 5-10 min. do ústupu příznaků. Nemusíme se obávat žádných vedlejších příznaků. V případě, že tyto prostředky na pylovou alergii podstatně nepomohou, používám akupunkturu a na trvalé ovlivnění nalepuji kuličku ze speciální slitiny na bod alergie na ušním boltci. Homeopatika, akupunktura a akupresurní kuličky pak většinu alergií zvládnou bez použití klasických léků. Je vhodné prevenci pylových alergií opakovat 2-3 roky po sobě, vždy 2 měsíce před obvyklým zahájením, pylových potíží. Ideální je pokud objevíme tzv. konstituční homeopatikum, které pak v ideálním případě stačí užít jen jednu dávku před alergickou sezónou a potíže se téměř neobjeví. Takto léčím několik pacientů, ale pro všechny se tato metoda nehodí.