Moje cesta k léčbě bolesti a akupunktuře

Koncem druhé světové války se někteří lékaři v USA začali kriticky dívat na nedostatečnou či špatnou léčbu bolestivých stavů. Pacienti v nemocnicích i při ambulantní léčbě trpěli bolestí ať již při akutních stavech, nebo chronických či zhoubných onemocněních. Ukázalo se, že o nejčastější příčině vyhledání zdravotní péče — bolesti — toho mnoho nevíme. Na povrch také vyplynula zcela nezvládnutá organizace péče o pacienty trpící bolestí, což se týkalo všech tehdy nejvyspělejších zemích světa. Lékaři zajímající se o tuto problematiku vybudovali první oddělení léčby bolesti v jedné americké vojenské nemocnici. Průkopníky v léčbě bolesti byli anesteziologové, kteří při operacích tlumí vědomí a bolest operovaných pacientů, proto jim tato oblast byla nejbližší. Do svých týmů přizvali další odborníky — neurology, ortopedy, rehabilitační pracovníky, revmatology, neurochirurgy, onkology a postupně i psychology a psychiatry. Ty poslední jmenované proto, že lidé trpící dlouhodobě bolestí většinou potřebují i léčbu psychiky.

Jsem také anesteziolog a léčba bolesti mne zajímala již na počátku mé profesní dráhy. Při uvažování, jaké metody budu pro pacienty budoucí ambulance léčby bolesti používat, jsem si záhy uvědomil, že nevystačím jen s klasickými lékařskými postupy a ani vysoce specializované výkony tlumení bolesti, které ovládají právě anesteziologové, nebudou pro všechny pacienty vhodné. Vynikající metodou pro léčbu bolestivých stavů většiny pacientů trpících bolestí při nezhoubných onemocněních se zdála být akupunktura. Proto jsem se rychle snažil získat dostupné akupunkturní vzdělání a v roce 1987 jsem v naší nemocnici otevřel ambulanci léčby bolesti, kde jsem již převážně používal akupunkturu. Akupunktura využívá vlastní obranné síly organizmu, patří do okruhu biologických způsobů léčby a také mezi metody nekonvenční, tj. takové, které nejsou zatím pevně zakotveny v dnešní tzv. vědecké medicíně. Kdo přijde do takové ambulance léčby bolesti? Nejčastěji jsou to totiž pacienti, kteří již prošli různými odděleními, byli opakovaně vyšetřeni, léčeni i dokonce operováni, ale zatím se nedostavil efekt léčby a oni stále trpí bolestí. Z podávaných léků jim je často špatně nebo jsou na ně alergičtí. Akupunktura se nejvíce využívá především na potíže pohybového aparátu, bolesti hlavy, bolesti v krku, vedlejších nosních dutin, potíže i bolesti zažívacího traktu, dýchacích a urogenitálních cest, u různých forem alergie a hormonální nerovnováhy. Že akupunktura hraje důležitou roli v léčbě bolesti dokládá i to, že ji používal tvůrce dodnes uznávané vrátkové teorie bolesti Ronald Mellzack a patří nezastupitelně do metod používaných i největšími centry léčby bolesti v univerzitních nemocnicích. Ambulanci začali vyhledávat se svými chronickými i akutními potížemi z celého spektra medicíny i pacienti, kteří žádnou bolest neměli a i tam byla mnohdy akupunktura účinná.

 

Podivuhodná homeopatie a EAV (elektroakupunktura dle Dr. Volla)

V roce 1990 jsem se poprvé (po 16 letech od nástupu na lékařskou fakultu) setkal s pojmem homeopatie. Nejprve jsem se se značnou nedůvěrou seznamoval s jejími teoretickými podklady. Z literatury a diskuzí s kolegy, kteří homeopatii vyzkoušeli jsem došel k úvaze, že pokud by homeopatie měla mít skutečně účinek, tak by mohla být vynikajícím doplňkem k ostatním metodikám pro léčení bolesti. Pacienti s bolestivými stavy trpí také úzkostí, strachem, depresemi, nespavostí. Často velmi špatně snášejí léky, stav jim mohou i zhoršit a vyvolat vedlejší účinky nebo závislost. Homeopatie nemá vedlejší účinky, nepůsobí chemickou cestou a nevyvolává závislost. Postupně jsem ji začal také používat a předpoklady se splnily. Jako lékař ambulance léčby bolesti podám za rok jen několik krabiček analgetik, psychofarmak ještě méně. Navíc homeopatické léky působí velmi dobře na záněty, akutní i chronické, alergie, hormonální nerovnováhu. Pacient, který má bolest, má samozřejmě často řadu různých doprovodných potíží, mívá také akutní infekty horních cest dýchacích, angíny, chřipky, rýmu, záněty močových cest, zažívací potíže a zde všude je homeopatie překvapivě vysoce účinná, takže jen zřídka musím podat antibiotika. Začali mne navštěvovat i rodiče s dětmi, a to i velmi malými, s různými potížemi, které velmi dobře reagují na homeopatickou léčbu. Jak ubíhala léta, tak přicházeli čím dále složitější pacienti. Složití tím, že již pro ně bylo mnoho uděláno i na špičkových pracovištích. Ovšem i po použití nejmodernějších metod diagnostiky a léčby často s malým nebo i žádným efektem. Pacient vstoupí ke mně do pracovny a začneme probírat jeho problémy a celý dosavadní průběh vyšetření a terapie. Nezřídka si u takového pacienta zapíši deset až patnáct diagnóz. Jsem postaven před úkol, když jsem si dovolil otevřít ordinaci a nad vchod si pověsit název „Ordinace léčby bolesti“, ještě něco dalšího s pacientem udělat. To mám znovu všechna vyšetření opakovat na jiných pracovištích, v jiných laboratořích, u jiných kolegů? Mám zkoušet jiná analgetika a psychofarmaka? Velmi pravděpodobně bych k zvratu v řešení diagnózy pacienta a jeho léčby touto cestou nedošel. Nezbývá, než se tedy podívat na celý problém pacienta ještě z jiného úhlu a pokusit se pacientovi pomoci. Tento jiný úhel pohledu jsem nalezl v metodě elektroakupunktury podle dr. Volla (EAV). Metoda v sobě spojuje akupunkturu a homeopatii do jednoho komplexu. Její principy nejsou zatím zcela jasné, největším důkazem její efektivity jsou pacienti, kterým byla poskytnuta pomoc a úleva v předtím neřešitelných potížích. Po deseti letech praxe považuji EAV za pomocnou vyšetřovací metodu asi tak jako ultrazvuk nebo některá laboratorní vyšetření. Doplní pohled na pacienta o další souvislosti, které se v klasické medicíně prakticky neberou v úvahu. EAV velmi zlepší možnosti objevení a také léčení chronických infekčních ložisek, chronických bakteriálních, virových, plísňových a dalších infekčních zátěží, zátěží toxickými látkami, těžkými kovy i radioaktivními látkami. Rychle se zorientuji ve stavu jednotlivých systémů organizmu. Překvapivě snadno, a podle zkušeností přesněji než v laboratoři, stanovím alergii či intoleranci základních potravinových bílkovin, které jsou velmi časté. Teprve pomocí EAV jsem začal úspěšněji řešit dříve neřešitelné bolestivé stavy, alergie, chronické záněty různých lokalizací. Dnes si bez EAV nedovedu představit řešení chronického únavového syndromu. V tomto případě dosahujeme společně s ostatními kolegy nejvýraznějších výsledků ve srovnání s klasickou medicínou. Rovněž chronické borreliózy, chronické virózy a další mikrobiální chronické potíže bez EAV a homeopatie dnes nelze uspokojivě vyřešit.

 

Biologická medicína a zimní onemocnění

Prakticky všichni proděláme během chladných měsíců některá onemocnění vyvolané prochlazením, viry a bakteriemi. Je velmi vhodné použít na samém počátku potíží homeopatické a bylinné prostředky, nikoliv ihned nasadit antibiotika. Takto lze většinou zcela zabránit dalšímu rozvoji onemocnění nebo vzniku komplikací. Proto je také vhodné, když léčbu od počátku vede lékař vzdělaný v homeopatii, který si pacienta vyšetří a podle svých zkušeností usoudí, zda je použití homeopatie možné. Banální potíže si však většinou léčíme sami a i zde jsou homeopatika a fytoterapeutika prospěšná. Nyní několik rad, kdy a která homeopatika a byliny použít. Při každé viróze začneme homeopatikem oscillococcinum po 6 hodinách tři dávky první den a další dva až tři dny je užíváme po 12 hodinách. K tomu podle příznaků podáváme Aconitum, jestliže předcházelo prochlazení, pacient se nepotí a má vysokou horečku. Pokud se potí a má vysokou horečku, podáváme Belladonnu. To je také výborný prostředek na virové záněty mandlí. Dávka homeopatických léků je obvykle 5 granulí, které se v akutních případech mohou podávat první den každou 1-2 hodiny, další dny prodlužujeme intervaly až do vymizení potíží. Při nižší teplotě mám oblíbený lék Ferrum phosphoricum, který je účinný zejména při dráždivém kašli a bolestech v uších. Dávivý kašel se velmi dobře zvládne prostředky Ipecacuanha nebo Drosera, které podáváme s úspěchem i u nočního kašle zvláště u malých dětí. Hnisavé komplikace — např. rýmu, zánět dutin, lze také řešit homeopaticky, ale zde je porada s lékařem nezbytná. Výborným prostředkem je tzv. chřipkový koktejl, což je směs tří homeopatických injekčních preparátů. Při včasném podání téměř spolehlivě zabrání rozvoji virového onemocnění. V lékárnách existují i kombinované homeopatické preparáty několika výrobců. Většina lékárníků je schopna vám dobře poradit, který prostředek vybrat. Z fytoterapeutik stojí na předním místě echinacea purpurea — třapatka nachová, rudbekia. K dispozici je mnoho přípravků od různých výrobců, téměř všechny jsou dobře účinné. Pro malé děti volíme přípravky s menším množstvím alkoholu. V akutních stavech se kapkové formy užívají také často, např. každou 1 hodinu. Obecně platí, že pokud se stav nezlepší do 48 hodin, tak přejdeme na klasickou terapii. Přípravky z echinacey, eleuterokoku, ženšenu, lichořeřišnice, žraločího oleje a mnoha dalších používáme s úspěchem i ke zlepšení imunity během zimních měsíců. Imunitě se budeme věnovat v dalších článcích. Včasným a správným podáním homeopatik a bylinných přípravků předejdeme ve většině případů nutnosti podání antibiotik a potíže odezní rychleji a bez komplikací.